„Polsko je v zahraničí považováno za hluboce katolickou zemi. Při všech
státních oslavách vystupují biskupové, žehnají každé nově postavené budově - od
univerzit až po veřejné záchodky... Ale je ten obraz pravdivý? Jak je tomu
opravdu, když se podíváme na obyčejné lidi?
...i když na první pohled Polsko vypadá jako katolická země, skutečností
je, že opravdových věřících je tam menšina a pro většinu Poláků je chození do
kostela o Vánocích jen součástí jejich kulturního dědictví. V menších městech a
na vesnicích je návštěvnost kostelů stále ještě vyšší a nátlak sousedů je
silnější, ale i tam je jasně vidět změny. Církev bojuje o svou nadvládu. A největší
socha Ježíše na světě, která byla nedávno postavena ve Świebodzinu je
interpretována trochu jinak, než jak to její stavitelé mysleli. Lidový vtip
praví: "Polské katolictví je jako socha ve Świebodzinu: Nahoře je z
betonu, uvnitř je prázdné a snaží se dominovat všemu kolem."
Prípad arcibiskupa Bezáka ukázal, že cisár je nahý aj na Slovensku. Bezák precitá zo šoku, ktorý zažil: Najskôr Hosana!, potom Ukrižuj! a rozhodol sa prehovoriť. 80 účtov arcibiskupstva v Trnave skutočne ukazuje pravú tvár cirkvi. O peniaze ide v cirkvi až na prvom mieste. K tomu samozrejme musíme pridať túžbu po moci, snahu vnútiť celej spoločnosti svoju predstavu o tom ako majú ľudia žiť...
Dokážu nás slovenskí politici chrániť pred „láskou a starostlivosťou“
cirkvi? Snáď Bezákov príklad posilní aj tých najvyšších predstaviteľov štátu a zákonodarcov,
ktorí sa boja čo i len pomyslieť, že by cirkvi bolo treba vyhradiť priestor
ktorý jej prislúcha – kostoly a kazateľnice.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára